Ani mladší sourozenec to nemá lehké

3. ledna 2016 v 13:59 | Lucka |  všechno
Tohle téma pro mě možná bude trošku oříšek. Bude to jednoznačně snůška úvah, protože nejsem mladší dítě, jak by se podle nadpisu možná mohlo zdát. Naopak jsem prvorozená a o šest let starší než je můj mladší brácha. K tomuhle článku mě vlastně přivedly některé události poslední doby, kdy jsem se sama musela zamyslet nad tím, zda to má opravdu mladší dítě snazší, jak jsem si vždycky myslela.

siblings, slap, and funny image bart, simpsons, and lisa image funny, genius, and quote image


Když jsem byla mladší, dost často jsem si myslela, že jsou ke mně rodiče nespravedlivý a že to, co dovolí mému mladšímu sourozenci, mi v té době nedovolili, s čímž souvisely i různé výhody, když někam chtěl. Měli to vyzkoušené ode mě. Kdysi mě to hodně štvalo, možná to někteří znáte taky, ale prostě nemohla jsem si pomoct. Dneska už to vidím trošku s odstupem, takže to nevypadá tak černě, jak mi to tehdy přišlo, ale byla jsem vážně naštvaná.

Ono se řekne, nejmladší dítě, mazánek rodiny, má to ve všem snazší, ale je to tak ve skutečnosti? Opravdu je to jen o tom, že třeba může být v mladším věku déle venku než vy kdysi? Nebo o tom, že na něj rodiče nejsou třeba tak přísní, protože už se na výchově prvního dítěte "otrkali"? Nevím, nejsem rodič, abych to dokázala tak posoudit, stejně jako nejsem mladší sourozenec, ale začala jsem si všímat, že to nemusí být tak růžové, jak to my starší někdy vidíme. Pokud je totiž první dítě hodné, pečlivé a chytré, zatímco to druhé se více zajímá o lumpárny než o školu, kam ho posadíte, tam ho rozhodně nenajdete, a známky mu nic moc neříkají, je to složité. Tohle je vlastně náš případ.

Tím, že jsem se školou nikdy neměla problém a už jsem na VŠ, zatímco brácha ještě na základce, často vidím, jak jsem mu předhazovaná za vzor. A někdy mi to přijde nespravedlivé. On totiž na rozdíl ode mě není moc studijní typ, nedává v hodinách pozor, je živější, aktivnější, zajímají ho zkrátka jiné věci. A kdybych mu nepomáhala se slohovkami, referáty a různými projekty do školy, tak by to asi dopadlo všelijak...

Na druhou stranu bych mu vlastně mohla závidět já, protože coby alergik a astmatik jsem na sport už od dětství nikdy nebyla, nelákal mě, a když už ano, většinou jsem z toho měla záchvat. A můj brácha? Je prostě sportovní typ, na co sáhne, to mu jde. Hraje fotbal, florbal, suprově bruslí, jezdí na kole, lyžuje... Je to prostě dobrodruh, který se zúčastňuje každých závodů, co ve škole i mimo ni jsou a pravidelně se umísťuje na prvních příčkách.

Jenže tohle se někdy podle mě opomíjí. Každý nejsme stejný, neměli bychom být posuzováni podle stejného metru. Takhle zpětně mě trošku mrzí, že jsem to všechno neviděla dřív, že mi nedošlo, že jeho by to třeba taky mohlo mrzet, že nenosí jedničky a nedostává pochvaly... Že si u něj na rodičáku mamka vyslechne spíš to horší než lepší. Je to těžké, když já jsem na minutu přesná, zatímco bráška dorazí vždy se zpožděním (to našeho taťku dokáže vytočit do vrtule). Ale taky chápu, že zrovna tohle není úplně dané a dá se s tím něco dělat.

Vlastně si nejsem jistá, co jsem přesně chtěla článkem říct, jen jsem cítila potřebu ho napsat. Napsat, že když třeba mladším závidíme, měli bychom se umět podívat i z druhé strany, že oni taky mohou závidět nám, ať už je to cokoli... Třeba i to, že pro rodiče budeme prostě vždycky zodpovědnější my starší. A i kdyby tenhle článek měl nakonec vést jen k tomu, že se nad tím vším zamyslíte, budu spokojená. Děkuji za přečtení a případný komentář.

dog, cute, and puppy image

Vaše Lucka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 14:21 | Reagovat

Musím se přimluvit za tu mladší spodinu... jakožto druhorozený. Neříkám však že větší zodpovědnost a větší nároky na tu první generaci je zrovna výhra, ale do života se určitě hodí, takže o spoustu přicházíme.

Mnohdy se mi i zdá že přicházíme o tu menší generační propast, která dává rodičům a dětem větší porozumění, než mají později narození potomci... prostě už jsme méně pochopeni, protože nejsme "vrstevníci", což vidím u pět let starší sestry. Tedy tak to vidím aspoň v mém případě.
Každý si sebou nese výhody i nevýhody, ale tak jako tak, danou věc nezměníme xD. Je však fajn se nad tím zamyslet, za což dík.

2 Anna Anna | Web | 3. ledna 2016 v 14:29 | Reagovat

Stejně jako ty, jsem i já prvorozená, moje sestra se narodila až o tři roky později než já. Každopádně jsem se cítila (nejspíš jako každé starší dítě) odstrčená a jelikož mám dar, že si dokážu pamatovat věci i z dob, kdy mi byly pouhé dva/tři roky, vidím to o mnoho černě, než jiní.

Dle mého má sourozenec výhody, které jistě starší nemá. Jenže z mého pohledu je mladší zase až příliš "chráněný", protože rodiče trvají na tom, že s ním musí starší chodit všude za ručičku, aby se mu něco nestalo. Jak se říká: každá mince má dvě strany :).

3 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 17:34 | Reagovat

Já jsem zase nejmladší, mám dvě starší sestry dvojčata a i tak mi dost lidí říká, že jsem nejrozumnější.

4 Karamelka Karamelka | Web | 4. ledna 2016 v 12:36 | Reagovat

záleží na každém rodiči a také rodině a výchově :-) nelze vše házet do jednoho pytle :-)

v některých rodinách je mladší sourozenec omezovanější a souzen podle staršího... a jinde si mladší může dělat, co chce... a může mít všechno a více... záleží na přístupu :-)

je to zajímavý článek :-) k zamyšlení :-)

5 Al. Al. | Web | 4. ledna 2016 v 22:21 | Reagovat

Nejlepší je být jedináček :3 :D.

Ale musím s článkem souhlasit, protože přesně tohle vidím u svých kamarádů. A oni rodiče asi vážně často nechápou, že každý má vlohy na něco jiného.

Přijde mi, že rodiče vždycky pro své děti chtějí jen to nejlepší. A když vidí, že jeden sourozenec je chytrý a jde mu to ve škole dobře, tudíž má dobrý předpoklad pro to, najít v životě dobré uplatnění (i když v dnešní době...), tak očekávají, že ten druhý/třetí/... na tom bude stejně. Když to zvládl jeden, proč by to nezvládl ten druhý? Vždyť tam proudí geny těch rodičů... Občas mi přijde, že rodiče si často nedokáží připustit, že ani oni nejsou géniové :D.

Jo, nevýhoda druhorozených - dědí věci po těch starších :D (možná už to teď není tak rozšířené, ale z historek mého taťky vím, že ten nezdědil vůbec nic, protože strejda všechno rozbil :D)

Tak jako tak, já jsem spokojená s tím, že žádného sourozence nemám :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Děkuji za tvoji návštěvu a komentář! :)