Čas pro rodinu

10. prosince 2015 v 14:20 | Lucka |  Deníček
S přicházejícími Vánocemi začínám být celkem cíťa. Myslím si, že to tak má nejen většina emotivních dušiček jako jsem já, ale i spousta lidí, kteří prostě mají rádi svátky, klid a teplo rodinného krbu. Jenže tím, jak to u nás letos není všechno v tuhle dobu úplně růžové a pořád tak nějak řešíme, jestli budou Vánoce nebo možná pohřeb, mi tohle téma leží v hlavě o to víc.

luxury, table, and nature image family and vintage image


Co by člověk vlastně mohl všechno chtít? Největší dar, ten jediný, který vám ale nikdo nadělit nemůže, je zdraví. Zdraví máme jen jedno, proto bychom neměli podceňovat jeho stabilitu, neměli bychom na něj dlabat. Popravdě, vždy se mi líbil ten citát, že člověk musí vědět, na co umře, ale když kolem vás smrt krouží tak blízko, už tak nějak nemáte chuť na poslouchání podobných žertíků a citátů, které vám dříve přinesly úsměv...

Ale tenhle článek nechci věnovat smrti. Tenhle článek chci věnovat rodině. Protože v mém případě je naše rodina hodně široká, scházíme se často a v hojném počtu, popravdě jsme trošku Hujerovi, vždy jsem tohle přirovnání s radostí používala. Každý člověk to má v životě trošku jinak a v mém okolí jsme jedni z mála, kteří se s příbuzenstvem stýkají. Většina mých kamarádek mají některé členy rodiny nějak znepřátelené, nestýkají se s prarodiči, či žádný problém mezi sebou nemají, ale stejně se nevídají...

Já v tomhle budu asi vždycky trošku jiná. Protože člověk bere za normální to, co zažil od dětství. A protože jsem k tomu všemu ještě navíc citlivka, jak jsem již avizovala v úvodu, tak mě to za ně svým způsobem mrzí. Myslím si, že je člověk tak ošizený o spoustu veselých zážitků a rodinné pohody. Ale nejvíc tohle prožívám, když jde o mého přítele, protože jejich rodina má takové vztahy nevztahy. A to nejen mezi širšími příbuznými, ale i třeba mezi sourozenci.

quote, nobody cares, and care image elephant, cute, and drawing image love, kiss, and friends image

Právě u něj jsem se nejvíc setkala s tím, jak mu může připadat zvláštní, když společně slavíme třeba narozeniny - oni neslaví nic. Jak mu může připadat zvláštní, že skoro každý týden jezdím na návštěvu za babičkou a dědou - on je vidí jednou za půl roku, a to od nich bydlí asi deset kilometrů. Popravdě si někdy připadám, že mají radši svoje auta, než svou rodinu (a to moc nepřeháním, oni jsou všichni na auta dost ujetí...).

Takhle o Vánocích to většinou vnímám ještě víc, například když dostane přítel dárky u nás, má jich daleko víc... Ale nejde jen o počet, jde o obsah. Protože pokud od našich dostane oblečení, sady vůní a jiné drobnosti, zatímco od své vlastní matky dostane pixlu s rozpustným kafem, alespoň mě to přijde na pováženou.

Takže abych tohle téma nějak uzavřela, važte si své rodiny o trochu víc. Zajděte na návštěvu, i když nemusíte, pokud je to alespoň trošku možné. I kdyby to bylo jen proto, že jsou zrovna svátky, nikdy nevíte, kolik radosti můžete zažít... A kolik příležitostí vám zbývá.

smile, despicable me, and just smile image fingers and funny image parents, quote, and love image

Vaše Lucka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Navštěvuješ tenhle blog často?

Každý den
Občas
Jsem tu poprvé

Komentáře

1 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 14:49 | Reagovat

Já si čas na rodinu udělám, pokud to jde. Žiju s rodiči a oběma sourozenci (sestry dvojčata), za babičkou a dědou jezdíme skoro každý víkend a celkově máme dobrou rodinu. Sice ne tak velkou, ale mám super strejdy a bratranci jsou fajn :)

2 Anna Anna | Web | 10. prosince 2015 v 16:03 | Reagovat

My jsme docela malá rodina, obývající celou Českou Republiku. Připomínáš mi trochu mojí mamku a tvůj přítel mého tátu - ne věkem, nemyslím to zle :D. Můj táta nemá vůbec dobré vztahy s mým strýcem, kterého jsem viděla naposledy, když mi bylo nanejvýš dvanáct - což je už nějaký ten rok. Celkově se výdal jenom s babičkou a na dědu se strejdou dlabal. Když děda nečekaně zemřel udušením v nemocnici (nečekaně - byl hodně nemocný, ale bylo to složitější), tátu to hodně změnilo. Celý týden po pohřbu s nikým neprohodil víc než dvě slova. A ačkoli měl/má skvělé vztahy s matčinou rodinou, vidí je jen dvakrát za rok. Mrzí mě to, protože já (stejně jako ty) jsem citlivka a každá hádka, rozepře, prostě cokoliv v mé rodině, mě dokáže složit. Přijde mi smutné, že většina mých vrstevníků nemá dobré vztahy ani s nejbližší rodinou - otcem a matkou. Miluju svého tátu a mamku nade vše, proto mi je často líto lidem, kteří to nemají doma stejně, jako já,

Naprosto ti rozumím.

3 Heaven Heaven | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 20:07 | Reagovat

Přesně tak, je hrozně smutné, když má někdo rodinu blízko a přesto se s ní nedokáže sejít. My nejsme zas tak velká rodina. Mám mnohem blíže k rodině z tátovy strany, protože ti bydlí ve stejném kraji (tj. prarodiče, teta, stejda, bratranci), potom mám samozřejěm druhé prarodiče, tetičky, stejdy, ale s těmi se tak často nevídám, protože bydlejí daleko, což mě mrzí. Ráda vzpomínám na ty časy, kdy se prostě sejdeme a slavíme narozeniny a tak. Je to bezva. Sice ne takové jako kdysi, ale pořád bych to nevyměnila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Děkuji za tvoji návštěvu a komentář! :)