Poslední vzpomínka

24. listopadu 2015 v 19:40 | Lucka |  Téma týdne
Až dnes jsem pochopila, co se vlastně skrývá pod pojmem poslední vzpomínka a proč dospělí tak strašně lpí na tom, aby byla dobrá. Myslela jsem si, že jsem dospělá. Jak naivní jsem ještě dneska ráno byla.

fine, quote, and lies imagesky, clouds, and Dream imagedark, quote, and follow image

V poslední době jsem si připadala dospělá, připadala jsem si, že zvládnu kdejaké situace, že už nejsem malá holčička... Asi jsem se pletla, spíš určitě. Můj děda je od pondělí v nemocnici, jeho rakovina kostí už dorazila do takového stádia, že musel do nemocnice, aby tam alespoň tlumili jeho nesnesitelnou bolest. Nemůže se už ani postavit...

Dnes jsem za ním šla na návštěvu, ačkoli mi babička brečela do telefonu a říkala, ať nechodím, ať si na dědu zachovám hezkou poslední vzpomínku... Myslela jsem si, že jsem silná, že dokážu zvládnout leccos, ale ukázalo se, že jsem prostě ještě malá holka. Nezničil mě pohled na dědu, kdysi ohromného chlapa, který se teď mezi bílými peřinami téměř ztrácel, zničilo mě to, že pod vlivem silných léků, které dostává každých šest hodin, se z něj po jednom jediném dni v nemocnici stal jiný člověk. Naprosto cizí.

Protože ten muž, který byl v nemocnici na babičku hrubý, který jí osočoval, který byl napůl v minulosti a nebral si servítky na nikoho z nás, to už přeci nebyl můj dědeček, ten člověk, kterého jsem zbožňovala od dětství... Až v tu chvíli jsem pochopila, co znamená poslední vzpomínka na člověka. Proč chtěla být babička silnější a chtěla před realitou ochránit alespoň mě, když už nemůže ochránit sebe a mé rodiče.

Je ode mě sobecké, když příště už na návštěvu nepřijdu? Když se prostě nechci a nemůžu podívat realitě do očí?! V tuhle chvíli jsem prostě malá a ustrašená holka, která se nechce pouštět do konfrontace se skutečnostmi. Holka, která se snaží vzpomenout si na toho muže, kterým byl předtím... A já nezapomenu, jaký byl. Nedovolím si to, ale snad už z tohohle důvodu si nejsem jistá, jestli jsem na další takové setkání připravená.

quote, okay, and text imagememories, photo, and quote imagesad, mask, and cry image

Vaše Lucka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ketiss Ketiss | Web | 24. listopadu 2015 v 19:51 | Reagovat

Mám to podobně a přesně,když jsem viděla název NAPOSLEDY, vybavilo se mi to podobné a psala jsem o tom též, i když mimo téma  týdne. Má babička měla mrtvici. Děda se o ní chce starat a mít jí doma. Stydím se, ale nechodím za ní, i když jsme na víkend u táty, protože to prostě nejde. Je to strašně těžké je vidět. Jen leží a občas dokáže zvednout ruku nebo nohu. Neusmívá se a nemluví..moje babička nemluví, to je něco neuveřitelného. Přijdu si jako šílený slaboch,že za ní nejdu, ale ona mě už nezná a jsem jí tam vlastně asi jedno, ja nevím. Ale když u ní jsem a pak jsem sama.. dostanu záchvat pláče, když na ni myslím. Je to to nejhorší..nemůžu se sní rozloučit, i když její osobnost-ona neexistuje. nedá se loučit s někým, kdo žije.. tím težší to je (tím nemyslím nic zlého).

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 20:02 | Reagovat

[1]: To mě moc mrzí, co se s tvou babičkou stalo. Musela mít těžkou mrtvici, znám lidi, kteří po ní dokáží i celkem normálně fungovat, i když mají třeba potíž mluvit nebo se pohybovat, takhle to musí být strašné a naprosto chápu, že tam nechodíš, neodsuzuji tě za to. Nikdo, kdo si nezažil, nemůže odsuzovat nebo radit... Ačkoli můj děda tu je a pořád mluví, už to není on. Jeho osobnost někam zmizela, zabila ji rakovina kostí a léky, které na ni nasadili... Možná to zní, že ho pohřbívám zaživa, ale i když tu fyzicky je, tak ten děda, kterého jsem znala, už ve skutečnosti mezi námi není. :-(

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 20:29 | Reagovat

Můj děda měl mozkovou příhodu a dopadla pro něj špatně, takže ho to poznamenalo. Ano, pamatuji si, v jakém špatném stavu byl, ale pamatuji si, jak zářil, když předtím pečoval o zahradu, když mi mohl ráno chystat snídani, když mě zasvětil do kouzla křížovek...

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 21:11 | Reagovat

[3]: Tomu dost dobře rozumím... :-(

5 Karamelka Karamelka | Web | 24. listopadu 2015 v 21:27 | Reagovat

nejsi sobecká, vůbec ne... takhle to neber, já to chápu... je mi to líto :-(

i když jsi viděla dědečka, jak jsi viděla... stále budeš mít ty vzpomínky, nikdy tě neopustí, stále si jej můžeš připomínat :-)

6 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 24. listopadu 2015 v 22:45 | Reagovat

Nikdy na něco takového nebudete připravena. Ale průběhem času se s tím vyrovnáte. Protože budete muset.

7 Niki Niki | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 0:14 | Reagovat

To je smutné a bohužel musím říct, že to znám. Nejlepší je poslechnout a nejít tam. Není to od tebe sobecké, jen lidské. A on už bohužel stejně neví, kdo jsi a co pro něj znamenáš. Nechej si na něj tu nejlepší vzpomínku, co máš a věř, že ti nahoře bude držet místo a palce v tvém životě. :)

8 redesign redesign | Web | 25. listopadu 2015 v 13:10 | Reagovat

tak to ti budu strašně držet palce, at ti to vyjde :D já bych měla taky končit v létě :D tak doufejme :D

9 Lucka Lucka | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 20:12 | Reagovat

[5]: To máš pravdu, to hezké zůstane napořád. :-)

[6]: Děkuju, i když je to těžké, člověk se s tím nakonec opravdu bude muset poprat.

[7]: Děkuju za povzbudivá slova. A mrzí mě, že to znáš, tohle nepřeji zažít nikomu...

[8]: Díky, ono snad jo, přeci jen bych nechtěla tři roky zahodit... 8-)

10 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 0:02 | Reagovat

Zdravím, zařadila jsem tvůj článek do výběru na téma týdne.

11 Lucka Lucka | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 15:07 | Reagovat

[10]: Moc děkuju, hodně to pro mě znamená a vážím si toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Děkuji za tvoji návštěvu a komentář! :)