Five minute crisis

30. října 2015 v 15:30 | Lucka |  Povídky
Je mi jasné, že tohle je trošku depresivnější, než většina mých článků, ale vlastně to vyjadřuje mé pocity ohledně psaní, co tak miluju a zároveň cítím, jak se mi den ode dne víc vzdaluje...



Sedím nad prázdným listem papíru a svou hlavu v rukou držím. Kam zmizela inspirace? Chuť psát se skrývá. Marně se snažím vymáčknout na papír pár slov, písně co mi dřív pomáhaly psát, jsou jen na obtíž. Jak se stane, že jeden najednou nemá sílu psát o věcech, které měl dřív tak rád? Co způsobuje, že fantazii odplaví vlna nicoty? A proč prsty najednou nejsou slova tvořit ochotny? Mám v hlavě otázek víc, než se zdá, navenek však je neříkám.

Přiznat, že vyhořelá jsem jak sopka… Že se bořím do písku v poušti, kde mé myšlenky se pomalu topí… Ne, to ne. To nejsem já, taková neumím být. Neumím se svěřit s obavami o své psaní, nebo je to všechno jenom zdání? Má mysl mlčí, nic neříká. Ruce mě svrbí, když pero v nich držím, avšak papíru se jen letmo dotýká.

Mám snad říct sbohem? Mám se svých snů vzdát a realitu začít přijímat? Ne, jen to ne. Vždyť já jsem snílek, co nemůže bez snů žít. Co když nezbude mi nic jiného, než se v těch snech utopit? Tolik otázek, jen odpověď žádná na otázku, co dřív se zdála mi tak snadná. Někdy napíšu i víc než dvě slova, abych hned smazala je a začala zase znova. Nemá cenu nalhávat si, že k psaní mi bude stačit jen toužebné přání. Čím víc si přeji psát, tím víc cítím, že je načase se snu pomalu vzdát.

Občas sedím a do zdi zírám, zda mezi spáry není škvíra. Na tom zděném plátně míhají se postavy mých příběhů, vnímám jejich pocity, vidím je jako živé, ale když k psaní chci zasednout, všechno je mdlé. Obličeje rozfouká vítr a po pocitech zbude jen díra v hrudi. V tom místě, kde kdysi bujela a kvetla má sladká fantazie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 MyOriginalStyle MyOriginalStyle | Web | 30. října 2015 v 15:54 | Reagovat

Úžasně si to napsala ♥ :-)

2 Annie Annie | E-mail | Web | 30. října 2015 v 16:31 | Reagovat

Ona odejde, a pak zase dojde:) Občas se neukáže celé měsíce, a pak se vrátí a řekne: Jsem zpátky, tak mě tu máš.

3 cincina cincina | Web | 30. října 2015 v 19:38 | Reagovat

Inspirace občas prostě odejde. Takovou krizi jsem měla taky. Ale už mě to díkybohu opustilo. Takže nápady mám, ale čas na psaní už moc ne:D
Jinak... při pohledu na ten obrázek jsem v tom viděla sebe. Tohle občas dělávám. Protože vylít ze sebe ty pocity opravdu pomáhá. A pak prostě zpátky do práce.

4 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 30. října 2015 v 23:13 | Reagovat

Každý má někdy takovouhle krizi. :D
-CrazyJull

5 Adminka Adminka | E-mail | Web | 31. října 2015 v 12:26 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

[2]: Tak v to upřímně doufám. :)

[3]: Poslední dobou se mi zdá, že se mě drží až moc pevně, krize jedna protivná. Ten obrázek mě právě i pobavil, tak jsem ho musela přidat. :)

[4]: Snad ji nebudeme mít moc často. :D

6 Tessy | arianagrande.blog.cz Tessy | arianagrande.blog.cz | Web | 31. října 2015 v 13:18 | Reagovat

Doufám , že svou inspiraci zase najdeš :)

7 Lucka Lucka | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 14:58 | Reagovat

[6]: Myslím, že mám teď zase světlejší období. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Děkuji za tvoji návštěvu a komentář! :)