Strasti s láskou aneb nesnáším budoucí tchýni

30. srpna 2015 v 20:31 | Lucka |  Téma týdne
Všechno, co chci, je mír, lásku, porozumění a tabulku čokolády větší než moje hlava.

Je těžké myslet na budoucnost s někým, koho milujete nebo máte rádi. Tyhle dvě slova bych od sebe tolik nerozlišovala, sama totiž nevím, kdy poznám to, že někoho nemám ráda, ale miluji a zároveň kdy někoho miluju a ještě k tomu ho mám ráda. Miluji pro mě není tak moc směrodatné, osobně ani nejsem moc zastánce vyznávání lásky ve stylu: Miluji tě ve zprávě na dobrou noc, ale každý jsme nějaký...

Můj hlavní problém tkví v tom, že si jaksi nedovedu představit společnou budoucnost se svým přítelem. Je to celkem jednoduché, ačkoli mi na něm záleží a tak nějak si neumím za poslední čtyři roky představit, že bychom teď měli být bez sebe, vadí mi jeho rodina. A to doslova, nejvíc ze všeho potenciální tchýně!

Je trochu nefér vyčítat někomu to, jaký je, protože tak byl vychován, ale já doslova nesnáším to, jak Davida jeho matka a moje "tchýně" vychovala. Nesnáším to, že kvůli ní nemá to hezké rodinné zázemí, které mám doma já. Nenávidím, že se nescházejí jako rodina při oslavách, že se u nich doma jen pomlouvá (příbuzní taky), nesnáším to, jak neřeší Vánoce, ale hlavně mi vadí to, jak se ona jako babička chová ke své vnučce. David má totiž bráchu, který věkem konkuruje mým rodičům, takže má starší dceru. Holce je asi sedmnáct a je fajn, ale když vidím, že nemá k příbuzným žádný vztah, tak mě to hrozně mrzí.

Kde jsou posezení u kafe s babičkou, jako mám já? Hraní kanasty o polední pauze (mám babičku za školou)? Kde jsou výlety do ZOO nebo vlakem na nějaký zámek? Kde jsou zážitky? Kde je láska?

Zní to asi dost pesimisticky, protože všechno jen vytýkám a vypadá to, že nemá žádnou dobrou vlastnost, ale já ji tam prostě nevidím. Za ty roky jsem si stihla všimnou jen toho, že David je mamánek (mega moc mamánek) a jeho matka na něj totálně sere a jedničkou pro ni zůstává jeho starší brácha.

Ve svém věku už tak trochu o budoucnosti uvažuju a představa toho, že bychom se vzali, nejsem si jistá, jestli bych je chtěla mít na svatbě. Vadí mi povaha jejich rodiny, vadí mi snad každé slovo, co jeho matka vypustí z pusy, to, jak neumí šetřit a tím pádem to nenaučila ani Davida, základní věci slušnosti, co prostě nemá... Já bych asi chtěla žít někde daleko od nich a vidět je jednou za rok, maximálně. Jenže kdybychom spolu měli žít, už teď je mi jasné, že něco takového by neprošlo.

Takže podle mě není otázka, jestli mít rád nebo milovat, obojí bych k Davidovi měla a cítila. U mě je otázka, zda dokážu přenést přes srdce tchýni a to, jaký vliv na něj ta osoba má. Jestli bych dokázala někomu tak nezodpovědnému a mně osobně protivnému svěřit dítě na hlídání, jestli bych vůbec chtěla, aby moje dítě muselo mít za babičku takovou kreaturu, se kterou se při jejím vzhledu (v šedesáti nosí tygrované legíny, k tomu růžové pantofle se zelenýma ponožkama atd...) nechci ukazovat ani nikde mezi lidmi.

No, mě osobně ještě čeká rozhodování a boj, zda mi to za to stojí nebo se vydám cestou lehčí a určitě na nervy méně drastickou... Hezký večer.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. srpna 2015 v 22:44 | Reagovat

Když vadí tchýně, není co řešit. Nájemná vražda nebo rozchod! K obojímu třeba speciálního odhodlání. :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 23:29 | Reagovat

Nebereš si tchyni, ale Davida, ne? Ale zníš úplně jako moje potencionální švagrová - také to nemáme v rodině úplně idylické :) Ne tak moc, jak popisuješ (ve zlém), ale ani ne tak moc jak popisuješ (v dobrém).

3 Lucka Lucka | Web | 31. srpna 2015 v 8:46 | Reagovat

[1]: Tu vraždu bych radši. :D

[2]: Já vím, taky si to pořád říkám... Jenže ono tu rodinu toho druhého si vlastě do té své rodinky bereš taky. A proto je to zkrátka děs. :/

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 5. října 2015 v 13:46 | Reagovat

Nerozumím tomu, jak někdo může být mamánek a přitom na něj jeho matka se*e? Asi jsem celou dobu špatně chápal význam toho označeni :)

5 Grumpy Grumpy | Web | 5. října 2015 v 14:54 | Reagovat

Taky nějak nechápu, v čem je tedy tvůj přítel mamánek, když se mu nadbytečné pozornosti nedostává. Jinak... Příbuzné si bohužel nemůžeme vybrat a nikdo netvrdí, že máš povinnost se s potenciální tchyní vůbec vídat. Že se jejich rodina neschází na rodinné oslavy mi v dnešní době přijde už celkem normální jev. Ale stojí to za zamyšlení, jestli je pro tebe on vážně ten pravý.

6 *Michelle* *Michelle* | Web | 5. října 2015 v 15:05 | Reagovat

Jsem šťastná za to jakou budu mít tchýni. Matku jsem bývalého přítele jsem nesnášela a on udělal vždy vše, co mu řekla, bylo to strašné. Teď mám větší štěstí- rodina mého přítele (aspoň z matčiny strany, je skvělá. Jediný problém mám s přítelkyní jeho bratra (tedy skoro švagrová), obě se navzájem nesneseme. Naštěstí ji vidím jednou za čas :)

7 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. října 2015 v 15:58 | Reagovat

Toto docela chápu. Já ohledně přítelovy mámy mám taky obavy. Ale to hlavně proto, že je trochu psychicky nemocná a je velmi těžké se k ní umět chovat tak, aby to bylo pro ni dostatečně citlivé.
Ale jak jsi říkala - to, jak člověka vychovali nezměníš jen tak. Důležité je to, že svého přítele miluješ. Kdo vlastně řekl, že se musíte brát? Nebo minimálně v nějaké brzké době? Navíc sezdat se můžete i ve dvou, žádná oslava to být nemusí :) ..to už záleží člověk od člověka

8 Illumináti Illumináti | Web | 5. října 2015 v 16:01 | Reagovat

wow
   such hejt
                  very tchýně
  so vztahy
                8-)  8-)  8-)  8-)

9 Amia Amia | Web | 5. října 2015 v 16:12 | Reagovat

A on se do rodiny nehodí? Když je přitom ale mamánek...
Hm, celá situace je docela zajímavá

10 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. října 2015 v 17:26 | Reagovat

Znám jedno manželství, které se na základě špatného vztahu tchýně a snachy rozpadlo. Stará paní prostě mladou nesnesla a teď je pán rád, že má aspoň psa- toho mu maminka schvaluje -_-"

11 Lenin Lenin | 5. října 2015 v 18:07 | Reagovat

Matku meho ex jsem taktez nemohla vystat. Bohuzel bylo jasne, ze pokud si jednou vezmu jeho, zaroven si beru i ji. Takze nebylo co resit a rozesla jsem se s nim. Myslim, ze kdyz clovek nesnese partnerovu rodinu, ale partner na sve rodine visi, nema to smysl. Cekalo by te jen nestesti.

S moji tchyni si rozumim skvele, s oba tchany rovnez (manzel ma i nevlastniho otce) a vidim, jak je to dulezite, protoze se casto potkavame, oni chteji vidat vnucku a jsme casto v kontaktu. Kdybych je nemohla vystat, zblaznila bych se. Takze za me ruce pryc.

12 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. října 2015 v 18:30 | Reagovat

Upřímně řečeno, my tohle doma taky nikdy neprovozovali. Žádné dýchánky a povídání rodiče s dětmi, minimum společných výletů a aktivit, neřešení narozenin, pokud už jsme v pubertě, akorát Vánoce jo, což je vlastně jediný den v roce, kdy taky společně jíme u jednoho stolu, navíc jsme zvyklí, že většina z nás je většinu týdne i několik dní v kuse pryč a nikomu to nevadí. Jsme tak spokojení. Naopak by mi hrozně vadilo, kdybych vztahem získala příbuzné, co se chtějí hrozně družit, furt by se mnou někam chodili a furt se na něco vyptávali a furt se mnou něco dělali - ne, prosím, na tohle já rodinu nemám. A jsem tak spokojená a ona taky. A s babičkama už taky dávno nemám žádný vztah. Jedna se rozhodla odstěhovat tak daleko, že ji vidím jednou ročně, za druhou taky nijak nejezdím a prostě mi to nechybí. Jakmile s někým přeruším kontakty, po nějaké době jsem schopná na něj zapomenout, nejsem nijak emocionálně založená.
Ovšem ale jsme všichni normálně vychovaní k běžné samostatnosti. Docela se proto divím, že tam ne, právě když se o sebe vzájemně rodina nijak zvláštně nestará, čekala bych, že tam bude každý samostatný a tak nějak uvědomělejší, než blbka, co se v důchodu chová jako puberťačka...

13 Lucka Lucka | Web | 5. října 2015 v 19:11 | Reagovat

Mno... Nikdo přece netvrdí, že budeš muset potenc.tchyni vídat každý den. Nebudeš jí přece bydlet v obýváku, ne?
Ale nechápu moc Tvé označení "mamánek". Co jsem pochopila, tak matka Tvého přítele na něj kašle, takže pojem "mamánek" asi trácí smysl... (Pokud jsem to jen blbě pochopila, tak se omlouvám)
No a ačkoliv je to tvrdá realita-chlapa nepřevychováš, takže si srovnej v hlavě priority-předříkej si všechny jeho nedostatky, přenes si je do budoucna, přidej k tomu děti a pokud se při tom představování nezblázníš, je tu reálná šance, že to spolu zvládnete. Pokud ovšem budeš chytat zlost, tak se na to vykašli, protože čím dřív, tím líp...  Bohužel je to tak.
Přeji hodně štěstí a PEVNÉ nervy...  A buldozer na tchyni ;-)

14 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:38 | Reagovat

Jak může být mamánek, když na něj jeho máti kašle? Já si pod tím pojmem představím nesamostatného týpka, kterého maminka obskakuje a zařídí za něj úplně všechno. Přijde mi, že si v článku trochu odporuješ, ale možná jen každá chápeme jinak význam toho slova :-)

Jinak s tchyní se vůbec nemusíš vídat. Horší je, že jestli je její syn mamánek v tom smyslu, který znám já, tak asi od tebe bude čekat jistou náhradu za "mamahotel".

15 bludickka bludickka | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:08 | Reagovat

Začátek tvého článku mi připomněl mě. Rozešla jsem se s přítelem skoro po pěti letech. Nehrála v tom roli jen jeho rodina, ale taky jsem si neuměla představit společnou budoucnost. Třeba to, jak se bude na výchově našich dětí podílet jeho strana rodiny, jak budou komentovat mou výchovu, apod. Ale nikdy to nebylo tak, že by mi přítelovo rodiče nějak strašně vadili nebo bych proti nim něco měla.. pár problémů samozřejmě bylo - ale žádná nenávist. A byli úplně jiný typ rodičů, než ty popisuješ. Každopádně chápu to, že tam to rozhodování prostě je. Pokud je přítel na svou rodinu hodně fixovaný, tak existuje podle mě jen možnost rozchod nebo přijmout to tak, jak to je.

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. října 2015 v 23:09 | Reagovat

Spíš nedodělanej mamánek...ne?

17 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 5. října 2015 v 23:43 | Reagovat

Taky mi to nějak nejde dohromady - mamánek a přitom na něj jeho máti sere? Jinak se tchýně nechci zastávat, ale tak nějak jsi tu nenapsala, v čem je tak strašná - samozřejmě, nevkusné legíny a neumí šetřit... A dál?

18 Lucka M. Lucka M. | 6. října 2015 v 8:09 | Reagovat

u nás s priatelom to vyzerá podobne. Jeho matka je príšerná a niekedy sa od nej človek nedočká pekného slova aj keď jej chce pomôcť. Niekedy mám vyslovene odpor ísť k nim na návštevu, ale nemôžem ho odvádzať od jeho vlastnej rodiny, alebo ho proti nim huckať. jediné možné riešenie je to teraz nejak pretrpieť a ísť neskôr spolu bývať (čo plánujeme nejakí ten rok)... samostatné bývanie určite pomôže vám obom a ak už spolu bývate, možno to budeš musieť len prekusnúť a nejak to akceptovať. Predsa len, na čo má človek dve uši? :) jedným dnu a druhým von! :) prajem vela šťastia! :)

19 Lucka M. Lucka M. | 6. října 2015 v 8:10 | Reagovat

[18]: *nejaký :) ospravedlňujem sa za preklep pre všetkých grammar nazis :)

20 Veki Veki | Web | 6. října 2015 v 11:04 | Reagovat

Znám hned několik rodin, kde vztah snacha - tchýně nefunguje a nějak se musely obě dámy zařídit. Většinou to funguje tak, že se prostě nevídají, nebo jen v případě nejnutnějším. Já bych to ale zažít nechtěla, ze své vlastní rodiny to neznám, babičky i dědové vždycky s oběma rodiči vycházeli dobře, všichni si tykali a udržovali jsme spolu styky.

21 Lucka Lucka | Web | 22. října 2015 v 13:41 | Reagovat

[4]: Věř, že i to jde. Protože on na matce visí, možná právě proto, že na něj tak strašně dlabe... ;)

22 Adminka Adminka | Web | 22. října 2015 v 13:50 | Reagovat

Jinak všem moc děkuji za komentáře a hlavně názory, pravda je, že slovo mamánek je asi sporné, ale já nějak nemůžu najít lepší, co bych použila. Přítel je totiž na matce vážně závislý, někdy mi přijde, že kdyby mu řekla, aby skočil z mostu, tak on to udělá. Problém je, že tu závislost vidím především v tom, že ona na něj prdí, pro ni prostě existuje jediný nejlepší syn a to je jeho starší bratr...
Možná moje názory někoho pobouřily, ale takhle to já cítím a pomoct si s tím neumím. Nejspíš je to tím, že jsme každý z jiné rodiny a každý bereme jako normální něco jiného, nicméně abych od vlastní mámy k Vánocům dostala pikslu kafe, to mi tak úplně normální nepřijde... :/ Ale moc vám všem děkuji za zpětnou vazbu, nad mnohými komentáři jsem se pozastavila a zamyslela to, z jakého pohledu to zase vidíte vy. Někdy je pohled třetí nezúčastněné strany vlastně velký přínos. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Děkuji za tvoji návštěvu a komentář! :)