Jak jsem se naučila dávat tringelt

7. listopadu 2018 v 18:30 | Lucka |  Téma týdne
Tringelt, dýško, tuzér, bakšiš, spropitné, tip, diškrece nebo něco od cesty. Všichni tyhle názvy jistě známe a vybaví se nám při nich to stejné - je to nějaká částka navíc, která slouží k ocenění poskytnuté služby. Co jsem tak nějak začala nakupovat, vždy jsem byla zvyklá v obchodě říkat, ať tam tu korunu do celé nechávají. Převážně mi vždy bylo blbé si tu korunu nechat vracet, případně jsem prostě nechtěla lovit v peněžence hafo drobných (navíc ta moje by se s více drobnými asi rozervala).

Blíže jsem dýška začala zkoumat, když jsem začala brigádně pracovat na baru. Tam jsem pochopila, že obvykle se spolu se stoupající mírou alkoholu a hloubkou mého výstřihu postupně zvyšuje částka, kterou si za večer mohu vydělat bokem. A když jsem si navíc ještě s hosty povídala, měla jsem obvykle v kapse i pozvánku na panáka. :) Ale skutečně jsem spropitnému přišla na kloub až při práci v restauraci, kde jsem dělala brigádně servírku.

Výsledek obrázku pro spropitnéVýsledek obrázku pro spropitnéVýsledek obrázku pro spropitné

Ono se totiž na ten tip najednou kouká úplně z jiné strany, když jste na straně toho, co má dýško obdržet. A když jsem tak kolikrát viděla hosty, kteří při útratě šest tisíc devět set osmdesát devět korun nechali sedm tisíc s tím, že byli moc spokojení a přijdou znovu, už mi do zpěvu úplně nebylo. Práce v gastronomii totiž není zrovna lehká věc, musíte se usmívat, i když jste na nohou už víc jak deset hodin a nohy vás bolí jak čert. Musíte odpovídat na hloupé dotazy a musíte mít trpělivost, když v rukou máte čtyři horké talíře a hosté u stolu se začnou dohadovat, kdo si vlastně co objednal. Ta práce není lehká. A není dobře placená, většinou.

Spousta restaurací sází právě na výše zmíněné diškrece. Proto mají servírky a číšníci mnohdy téměř minimální mzdu s odůvodněním, že zbytek dostanou na dýškách. Takže když se pak díváte na lidi, kteří mají útratu za čtyři sta devadesát devět a chtějí vrátit i tu korunu, nevíte jestli se máte smát nebo brečet.

Výsledek obrázku pro spropitnéVýsledek obrázku pro spropitnéSouvisející obrázek

Tahle zkušenost na pozici servírky mi dala hodně. A otevřela mi oči ohledně spokojenosti a toho, jak si vážit poskytnutých služeb. Takže pokud dnes jdu do restaurace nebo do baru, obsluha se na mě směje a je ochotná, já jsem se službou spokojená, nebojím se ji ohodnotit. Částka 10 % je nepsané pravidlo, které ale spousta lidí vůbec nedodržuje s tím, že za to přeci mají peníze, že je to jejich práce. Ale většina si neuvědomí, že právě majitelé gastronomických zařízení zase obvykle spoléhají na to, že dýška zaměstnanci dostanou.

Myslete na to, až budete příště někde v restauraci, jídlo bude dobré a obsluha příjemná. Nemusíte dávat horentní sumu, k tomu nenabádám, ale zase částku, která aspoň odrazí vaši spokojenost. Koruna navíc to při útratě za tisíce skutečně není.

Jak to máte se spropitným vy? Pracovali jste někdy v gastronomii nebo někde, kde spropitné tvořilo velkou část vašeho platu?
 

Proč je lehčí nemít čas?

17. října 2018 v 13:59 | Lucka |  Deníček
Zdravím, zlatíčka.

Dneska jsem se po delší době dostala k babičce na kafíčko a ona mi vyčetla, že jsem se na ni už dlouho nebyla podívat. Má pravdu, nebyla jsem tam asi čtrnáct dní a to jsem byla zvyklá chodit i několikrát v týdnu. Jaká byla moje první odpověď? Že nemám prostě čas - začala mi škola, do toho chodím do práce a volných dní moc nemám. Je to ve své podstatě pravda, ale na druhou stranu mi po příchodu domů došlo, že je to pouze jednoduchá odpověď, která dokáže lidi odradit od dalších otázek.

diy, bored, and ideas imagemonday, cat, and school imagenormal, boring, and crazy image

Jasně, mám toho hodně, ale nemám toho tolik, abych zase nezvládla hodinu na kafe u babičky. Problém je, že se mi prostě někdy nechce. S podzimem, ačkoli zatím moc příjemným, na mě přichází taková zvláštní nechuť. Nechuť cokoli dělat. Někdy bych prostě jen nejraději ležela v posteli a nevylezla z ní... Je jednodušší říci, že kvůli práci a škole nestíhám něco udělat nebo někam zajít, ale že vydržím půlku odpoledne u starých dílů oblíbeného seriálu, to už neřeknu. Že po probuzení jsem schopná hodinu ležet v posteli, protože se mi z ní prostě nechce, to je další věc.

A proč nepřiznáváme pravé důvody? Nikdo nechce vypadat v očích ostatních špatně. A pokud vypadáme zaneprázdněně, máme jakousi omluvu svého chování. Vždy se lépe řekne, že nemáme čas, než že něco nechceme udělat. Sama si uvědomuji, že to není dobře, jen si v poslední době nějak nemůžu pomoct, abych s tím něco dělala.

Jak jste na to vy? Máte občas taky takové období, kdy prostě nechcete dělat nic?

Dej si dort, děti budou chytřejší!

6. října 2018 v 13:59 | Lucka |  Proud myšlenek
Zdravím, zlatíčka!

V týdnu jsme s přítelem vyrazili na otočku do Bratislavy, protože jsme museli něco vyzvednout pro známé a při té cestě jsem se dozvěděla docela překvapivé novinky. Rádio Jemná vysílala celkem příjemnou muziku a do toho občas dali nějakou novinku. Ta, co mě ale zarazila a překvapila, byla informace o tom, na co všechno má vliv velikost ženského pozadí.

animals, ass, and Chinchilla imageass, big boobs, and big lips imagebeautiful, boys, and class image

A protože patřím mezi holky, které je za co chytnout, hned jsem se zaposlouchala. Tak si tedy představte, že podle vědců z Oxfordské univerzity právě tuk, který se nám ukládá na zadku a bocích, má zásadní vliv na inteligenci našich potomků! Tento tuk totiž obsahuje látky, které se při vývoji plodu a kojení podílejí na vývoji mozku. Navíc prý ženy s většími tukovými zásobami v hýžďové oblasti jsou paradoxně méně náchylnější k onemocněním srdce, cukrovkou a dokonce mají i nižší cholesterol.

Pane jo! Chytřejší dětí, lepší zdraví, že bych se na nějakou dietku nevybodla, co? Když je to pro ty potomky! Tak jsem si říkala... Že díky velikosti svojí zadnice jednou musím porodit minimálně dalšího Einsteina. :-D

Takže, dámy, co si myslíte o této studii? A pokud už máte děti, přijdou Vám díky velikosti vašeho zadečku nějak chytřejší či méně chytré?

Vaše Lucka

Další články